Stereofotografie k vidění v Třebíči

Chtěl bych se s vámi podělit o informaci, která se mi zdá v našem regionu důležitá a měla by jí být věnovaná větší pozornost, protože jde opravdu o unikátní záležitost. Možná už víte, že se v Malovaném domě slavnostně otevřela nová „kuriozita“ Třebíče. Jde o zařízení, v dřívějších dobách nazývané Stereoskop, na kterém je v současnosti možné vidět stereofotografie současné Třebíče.

Více v článku >> ZDE <<.
Navštívil jsem přímo slavnostní otevření prostor pro provozování tohoto zařízení. To se konalo tuto středu (15.3.2017). Na něm jsem se dozvěděl o zajímavé historii tohoto skvostu v Třebíči, ale také o současném „přežívání“ a možná že i opětovnému znovuzrození fotografického oboru zvaného stereofotografie.

Takovéto vzkříšení stereofotografie se prý už dělo v historii vícekrát, vždy s příchodem některých technologií, které byli pro tvorbu takovýchto fotografií přínosem. Musím přiznat, že jsem se do této technologie tímto dnem v podstatě zamiloval láskou na první pohled, pohledem do kukátka :-).

Samozřejmě jsem stereofotografii již znal, jako každý z nás. Ale mé očarování nastalo až dnes, v kombinaci s moderními digitálními technologiemi.
Proto jsem mile rád přivítal nabídku, která zazněla v průběhu tohoto slavnostního otevření, že v prostorách studentského clubu “Halahoj“ v objektu Katolického gymnázia bude tentýž večer probíhat cestopisná přednáška Matěje Boháče, na které se budou promítat stereofoní fotografie, tj. druh fotografií, které jsem si právě oblíbil.

Přednášku jsem si proto nenechal ujít a navštívil ji. Musím přiznat, že jsem ani netušil, jaké tvůrčí možnosti tato technologie nabízí. Opravdu není „3D“ jako „3D“. Filmy tímto označované zdaleka nepřináší takový požitek, jako při profesionálně vedené tvůrčí činnosti fotografa s mnohaletou zkušeností.

Takový pohled na svět je totiž možné kreativně využít, je například možnost vidět svět s pohledu pomyslného obra, který by totiž viděl svět jako takový „modýlek u vláčkodráhy“, jelikož má oči dál od sebe než my lidé a tím je jeho perspektiva vidění jiná.

Takový obrázek je pak opravdu okouzlující. A to není zdaleka vše, jde to i obráceně, tj. koukat se na mikrosvět zrakem broučků.

Rázem můžete vidět věci, co vlastním zrakem neuvidíte a to je úchvatné. Ano, přiznávám, mikroskop něco podobě úchvatného umí taky :-). Dalším překvapením bylo pro mě při trojrozměrném pohledu na mapu Skandinávie. Rázem jsem si totiž uvědomil o jak náročný a drsný terén zde je.

Toto z běžných map vyčtete jen stěží, při představivosti, díky vrstevnicím. Pokud však máte třetí rozměr, vidíte to okamžitě. A k vidění byly mnohé další pozoruhodnosti.Můj údiv však pokračoval i po přednášce. Po skončení totiž organizátoři, a především autor Matěj Boháč, začali sklízet a pakovat své věci.

Já tak s úžasem zjistil, že vybavení použité pro celou tuto akci není součástí prostor clubu Halahoj, nýbrž že jde o kompletní vybavení „3D kina“. Které je kompletně sestaveno autorem, ale navíc je vyrobeno skládací. A aby toho nebylo málo, je zkonstruováno tak, že je autor schopen všechno toto vybavení převézt v podstatě kamkoli a hlavně pouze na KOLE!

Zkrátka jsem se opět ujistil, že mezi námi jsou skromní jedinci, kteří zatím co se odborníci radí a přou o tom, co je a není možné udělat a proč, tak oni jdou a prostě to sami sestaví! Neuvěřitelné.
Touto cestou chci ještě jednou poděkovat Matěji Boháčovi, a to nejen za skvělou přednášku s netradiční vizualizací, ale i za motivující lekci do života, díky Matěji.

Roman Bradáč